Neptun
Vydálenost od Slunce
maximální
4,537 miliard km
minimální
4,456 miliard km
střední
4,497 miliard km
Průměr na rovníku 49 528 km
Průměr polární 48 600 km
Úniková rychlost 23,3 km/s
Střední oběžná rychlost 5,43km/s
Doba oběhu 164,79 pozemských let
Doba rotace 19,2h
(19h 12m)
Povrchová teplota -210°C
Hmotnost 17,14násobek Země
Střední hustota 1,64 g/cm3
Excentricita dráhy 0,009
Sklon dráhy k rovníku 29,6°
Sklon dráhy k ekliptice 1,774°
Albedo (odrazivost) 0,5
Přitažlivost na rovníku 112% zemské



Neptun se nachází v průměrné vzdálenosti 4,5 miliardy kilometrů od Slunce. Svým vzhledem, velikostí a hmotností je dvojníkem Uranu, jeho atmosféra je však bouřlivější.
Modrá barva Neptuna je způsobena absorpcí červeného světla metanem v atmosféře



Dráha
Neobvyklost Neptunovy soustavy byla jedním z důvodů, který vedl k představě dávné katastrofické události, při níž byly výrazně pozměněny dráhy dnešních Neptunových měsíců a jeden z dřívějších měsíců, dnes známý jako planeta Pluto přešel na samostatnou dráhu kolem Slunce. Protože oběžná dráha Pluta je velmi excentrická, občas překříží dráhu Neptuna a dostane se blíž ke Slunci - to dělá na pár let z Neptuna nejvzdálenější planetu Sluneční soustavy.


Rotace
Neptunův rok, tedy jeden oběh kolem Slunce, trvá na Neptunu téměř 165 pozemských let. Rotační osa je vůči rovině oběhu skloněna přibližně o 29°.

V důsledku své vzdálenosti od Slunce dostává Neptun 900krát menší množství energie než Země. Zjišťujeme však, že vydává 2,7krát větší množství energie, než přijme. Zdroj tohoto vnitřního tepla neznáme, odůvodňuje však bouřlivé pohyby atmosféry



Řez
Neptun Jádro planety je pravděpodobně kamenné s hmotností 1 - 2 hmotnosti Země. Panuje v něm teplota 15 000 K a tlak 8 . 1011 Pa. Jádro obsahuje především železo a silikáty a je obklopeno ledovým pláštěm složeným z amoniaku a methanu. Na něm se může nacházet vrstva vody a čpavku. Nad pláštěm je kůra obsahující vodík, helium, amoniak a methan v kapalném i plynném stavu. Předpokládáme, že alespoň část pláště z vody a amoniaku je plastická nebo tekutá a atomy jsou ionizovány. Průměrná hustota Neptunu činí něco přes 1 600 kg/m3


Složení
Složení Neptuna je pravděpodobně podobné složení Uranovu - různé "ledy", horniny, zhruba 15% vodíku a trocha hélia. Stejně jako Uran, ale na rozdíl od Jupitera a Saturna, asi nemá zvláštní interní vrstvy, ale materiál bude víceméně rovnoměrně rozptýlen v celém tělese.


Magnetické pole
Pravděpodobně vzniká pohyby vodivého materiálu (zřejmě vody) ve středních vrstvách.. Magnetické pole je slabší a má podobný charakter jako u Uranu. Magnetická osa je od rotační skloněna o téměř 50° a magnetický dipól se nachází excentricky vůči středu planety. Byly pozorovány i slabé polární záře. Magnetická osa prochází ve vzdálenosti větší než 10 000 km od středu. Z měření rychlosti rotace magnetického pole byla určena rychlost rotace oblasti generující magnetické pole na 16 hodin a 3 minuty. Doba rotace je rozdílná pro různé planetografické šířky a vrstvy. Údaje mají značný rozptyl: od 12 až do 21 hodin.


Atmosféra Neptunu
Atmosféra je složena přibližně z 85 % molekulárním vodíkem a zbývající část připadá na helium. Pozorujeme v ní mraky v různých výškách, poháněných větry rychlostí větší než 1 000 km/h. Neptunovy větry jsou nejrychlejší ve Sluneční soustavě, dosahují rychlosti až 2000 km/h. Velká dynamika atmosféry je zřejmě podmíněna velkým množstvím tepla uvolňovaného z nitra planety.

Nejpozoruhodnějším útvarem je velká tmavá skvrna velká jako Země. Připomíná Jupiterovu velkou červenou skvrnu. Je to ohromný uragán, který víří rychlostí přes 600 km/h. A jak jinak, pozorování HST (Hubbleova vesmírného dalekohledu) v roce 1994 ukázala, že Velká tmavá skvrna zmizela! Buď se jednoduše rozptýlila, nebo je zamaskována jinými útvary Neptunovy atmosféry. Pár měsíců poté objevil HST novou temnou skvrnu na severní polokouli Neptuna. To znamená, že Neptunova atmosféra se mění rychle, možná díky malým změnám v teplotě mezi vrcholky a základnami mraků. Odborníci se domnívají, že v atmosféře probíhají nejrůznější chemické reakce uhlovodíků.

Vrchní vrstvy atmosféry jsou bohatě rozvrstveny. Nad základní neprůhlednou vrstvou oblačnosti se ve výšce asi 160 km nachází průhledná vrstva uhlovodíků, o 30 km níže průhledná vrstva acetylénu a etanu. Do výšek 70 - 80 km se dostává oblačnost ze základní vrstvy díky vzestupným turbulentním pohybům v neprůhledné vrstvě oblačnosti. Mezi 20 - 40 km se nachází nesouvislá a místy neprůhledná vrstva metanu. V základní vrstvě oblačnosti je snad obsažen v podobě drobných krystalků i sirovodík a čpavek. Pozorované atmosférické zákaly jsou tvořeny uhlovodíky. Ty mohou ve větších výškách kondenzovat a v podobě kapiček klesat do nižších vrstev, kde mohou vstupovat do řady chemických reakcí.

Dále od rovníků krouží velmi rychle malé světlé mraky, tvořené patrně krystaly zmrzlého metanu.



Neptunovy měsíce
U Neptunu byly dosud objeveny pouze dva měsíce; větší z nich, Triton, má průměr asi 6 000 km a je tak největším měsícem vůbec. Taky je nejchladnější dosud pozorované těleso ve sluneční soustavě, s povrchovou teplotou -228 stupňů Celsia. Ten druhý se jmenuje Nereida, který je mnohem menší. Triton navíc obíhá retrogárně a Nereida má neobyčejně excentrickou dráhu.

Neobvyklost Neptunovy soustavy byla jedním z důvodů, který vedl k představě dávné katastrofické události, při níž byly výrazně pozměněny dráhy dnešních Neptunových měsíců a jeden z dřívějších měsíců, dnes známý jako planeta Pluto přešel na samostatnou dráhu kolem Slunce.

Jméno Rok nalezení Vzdálenost (km) Oběžná doba (d) Průměr (km) Objevitel
Naiad 1989 48 227 0,294 58 Voyager 2
Thalassa 1989 50 075 0,311 80 Voyager 2
Despina 1989 52 526 0,335 148 Voyager 2
Galatea 1989 61 953 0,429 158 Voyager 2
Larissa 1989 73 548 0,555 208x178 S. Synnott
Proteus 1989 117 647 1,122 436x416x402 S. Synnott
Triton 1846 354 760 5,877 2 705.2 * W. Lassell
Nereida 1949 5 513 400 360,14 340 G. Kuiper
* ... retrográdní směr obíhání

Na jižním pólu Tritonu byly objeveny gejzíry kapalného dusíku, které vyvrhují černý prachový kouř na velké vzdálenosti (až 150 km) a zbarvují povrch měsíce černě.
Gejzír pracuje podobně jako konvice na kávu. Tlak se vytváří u dna, kde končí trubice naplněná kapalným dusíkem. jakmile stoupne tlak na určitou potřebnou úroveň, je kapalina v trubici vytlačena nahoru stejně jako u pozemských gejzírů.



Neptunovy prstence
Kolem Neptunu krouží 4 (5) prstenců. V letech 1981 - 1983 nenaznačovala pozorování zákrytů hvězd Neptunem existenci jeho prstenců. V červnu 1984 na základě pozorování zákrytu hvězdy však W. Hubbard oznámil možnou přítomnost prstenců. To bylo potvrzeno při dalším zákrytu o rok později. Podivné vlastnosti naznačovaly, že s nejedná o celistvé prstence, ale jen o jejich části. To se však nepotvrdilo. Sonda Voyager 2 ukázala, že prstence jsou celistvé, ale jejich hustota a mohutnost není všude stejná.

Dva prstence jsou složeny z kompaktních částic a dva jsou spíše difúzního charakteru. V soustavě prstenců se uplatňují "pastýřské" měsíce. V některých prstencích byla pozorována i tělesa o rozměrech 10 - 20 km. Rovina prstenců je plná jemného prachu. Podle prvních informací se prstence skládají z jemných částic, které jsou dobře pozorovatelné v protisvětle, a z větších úlomků (řádově decimetry, metry a větší). Důležitou roli hraje již zmiňovaná segmentace - nakupení částic v určitém výseku prstence, zřejmě díky dynamickým efektům. To vedlo k původní mylné domněnce o existenci jednotlivých oblouků a nikoliv celistvých prstenců. Jeden z těchto prstenců má zvláštní pokroucenou stavbu ("twistující" prstenec). Neptunovy prstence dostaly jména: nejkrajnější je Adams (obsahuje tři výrazné výseče, nyní pojmenované jako Volnost, Rovnost a Bratrství), další je jeden nepojmenovaný prstenec se stejnou oběžnou drahou jako měsíc Galatea, následuje Leverrier (jeho vnější protažení jsou Lassell a Argo) a konečně tenký, ale široký Galle.



Výzkum
Historie objevu Neptunu je velice zajímavá. Po objevení planety Uran bylo zjištěno, že jeho oběžná dráha neodpovídá Newtonovým zákonům. Bylo tehdy předpovězeno, že musí existovat nějaká mnohem vzdálenější planeta, která Uranovu dráhu ovlivňuje. Neptun byl poprvé pozorován Gallem a d´Arrestem 23. září 1846 (velmi blízko místa předpovězeného nezávisle na sobě Adamsem a Le Verrierem z výpočtů založených na pozorovaných pozicích Jupitera, Saturna a Urana). Vznikl mezinárodní spor mezi Anglií a Francií (i když podle všeho ne osobně mezi Adamsem a Le Verrierem) ohledně prvenství a práva na pojmenování nové planety - nyní je objev Neptuna připsán oběma společně. Následná pozorování ukázala, že se oběžné dráhy, vypočítané Adamsem a Le Verrierem, s aktuální drahou Neptuna velmi rychle rozcházejí. Hledat o pár let dřív nebo později, nikde poblíž předpovězeného místa by nikdo tuto planetu nenašel!
1612, 28.prosince G. Galilei pozoroval Neptun v blízkosti Jupitera, ale považoval ho za stálici
1795, 8. - 10. května J. Lalande zaznamenal polohu Neptunu; zjištěnou změnu polohy považoval za chybu svých měření
1834, 17. listopadu T. J. Hussey z univerzity v Hayesu v Anglii vystoupil s myšlenkou, že za Uranem obíhá další planeta, která ovlivńuje jeho pohyb
1845, září J. C. Adams vypočítal polohu dosud nezmámé planety Neptun
1845, listopad U. J. J. Le Verrier dospěl k podobným výsledkům jako Adams
1846, 23. září J. G. Galle a H. L. D Arrest v Berlíně nalezli podle Le Verrierova výpočtu osmou planetu sluneční soustavy
1846, 10. října W. Lassell nalezl první měsíc Neptunu, Tritona
1949, 1. května G. P. Kuiper nalezl druhý měsíc Neptuna, Nereidu
1952 G. Herzberg nalezl vodík ve spektru atmosféry Neptunu
1989 Voyager 2 prolétl v těsné blízkosti Neptunu



Zpět na Uran Úvodní stránka Vpřed na Pluto