Pluto a Charon
Vydálenost od Slunce
maximální
7,375 miliard km
minimální
4,730 miliard km
střední
5,914 miliard km
Průměr 2 284 km
Střední oběžná rychlost 4,7 km/s
Doba oběhu 248,54 pozemských let
Doba rotace 153,4 h
Povrchová teplota -220°C
Hmotnost 0,22% Země
Střední hustota 2,03 g/cm3
Sklon dráhy k ekliptice 17,148°
Excentricita dráhy 0,246
Přitažlivost na rovníku 4% zemské



Pluto je (obvykle) nejvzdálenější planeta od Slunce a zdaleka nejmenší. Pluto je menší než sedm měsíců Sluneční soustavy (Měsíc, Io, Europa, Ganymed, Callisto, Titan a Triton).

Někteří astronomové se domnívají, že tato planeta je dávným měsícem Neptuna. Svou svobodu měla podle nich získat v důsledku srážky s jiným tělesem Také se nabízí otázka, zda by Pluto neměl být spíš klasifikován jako velký asteroid nebo kometa než jako planeta. Někteří vědci také zvažují možnost, že by se mohlo jednat o největší těleso z Kuiperova pásu (známého též jako Trans-neptunské objekty). To je důležité pro jeho pozdější postavení, ale historicky byl Pluto klasifikován jako planeta a bylo by nejlepší to tak ponechat.



Povrch
Povrch není prozkoumán jinak než pomocí HTS.
Povrch je velmi kontrastní. Vidíme neuhlazené okraje severní polární čepičky tvořené s největší pravděpodobností ledem nebo jinovatkou z dusíku. Tmavší pás se překládá přes polární čepičku a byla pozorována i jasná skvrna. Některé albedové útvary jsou přisuzovány velkým impaktním kráterům, jejichž dna jsou pokrytá dusíkovým ledem. Velmi jasné oblasti mohou souviset s ukládáním (vymrzáním) nových vrstev ledu.



Dráha
Její dráhu tvoří velmi protáhlá elipsa, mění se tak její vzdálenost od Slunce v rozmezí 4,4 až 7,4 miliardy kilometrů. Od roku 1979 do 1999 byla proto Slunci blíže než Neptun. Sklon jeho oběžné dráhy je mnohem větší než u ostatních planet. Přestože to tedy vypadá, že kříží dráhu Neptuna, ve skutečnosti k tomu nedochází a obě tělesa se nikdy nemohou srazit.


Rotace
Pluto se otáčí ve směru opačném oproti směru otáčení většiny jiných planet. Jako u Urana je i rovina Plutova rovníku takřka kolmá k rovině jeho oběžné dráhy.
Pluto a Charon mají těžiště mimo obě tělesa, blízko Plutu. Těžiště sleduje oběžnou dráhu kolem Slunce a Pluto a Charon se pohybují v pravidelných obloucích podél této dráhy, jako když žonglér krouží nevyváženým kuželem. Charon, protože je lehčí, se vychyluje z dráhy víc než Pluto.



Řez
Pluto Domníváme se, že se skládá z kamenného jádra, kolem něhož je plášť tvořený ledem. Jeho povrch je pokrytý zmrzlým dusíkem a metanem.




Složení
Složení Pluta není známé, ale jeho hustota (okolo 2 g/cm3) naznačuje, že je to pravděpodobně směs 70% hornin a 30% vodního ledu podobně jako u Tritona. Jasná místa na povrchu se zdají být pokryta zmrzlým dusíkem s malým množstvím (pevného) metanu, etanu a oxidu uhelnatého. Složení tmavých oblastí povrchu není známé, mohou být vytvořeny fotochemickými reakcemi způsobenými kosmickým zářením.


Podmínky
Povrchová teplota Pluta není příliš dobře známá, ale je pravděpodobně mezi 35 a 45 Kelviny (-228 až -238°C).


Atmosféra na Plutu
Málo je známo o atmosféře Pluta, ale pravděpodobně se skládá primárně z dusíku s trochou oxidu uhelnatého a metanu. Je extrémně řídká, tlak na povrchu dosahuje jen několika milibarů. Atmosféra Pluta je možná v plynném stavu jen když je planeta poblíž svého perihélia, pro většinu dlouhých let jsou atmosférické plyny zmrazeny na led. Blízko perihélia zřejmě část atmosféry uniká do vesmíru. Podobně se chová i Charon. Při vzájemných zákrytech se zjistilo, že jeho atmosféra sahá do výšek téměř 1 500 km nad povrch. Po průchodu periheliem dojde k opětovnému vymrznutí atmosféry. Další průchod perihelem nastane až v roce 2237.


Charon
Charon je jediný známý měsíc Pluta.
Střední vzdálenost od Pluta 19 640 km
Průměr 1192 km
Střední oběžná rychlost 0,22 km/s
Doba oběhu kolem Pluta 153,4 h
Doba rotace 153,4 h
Povrchová teplota -220°C
Hmotnost 0,03% Země
Střední hustota 2g/cm3
Sklon dráhy 98,8°
Excentricita dráhy 0,246
Přitažlivost na rovníku asi 2% zemské


Charon je pojmenován po mytologické postavě, která převážela zemřelé přes řeku Styx do Hádovy podzemní říše.

Charon byl objeven roku 1978 Jimem Christym.

Charon je neobyčejný tím, že je největším měsícem v poměru ke své mateřské planetě ve Sluneční soustavě (toto prvenství předtím patřilo Měsíci Země). Někteří preferují myšlenku klasifikovat soustavu Pluto/Charon jako dvouplanetu spíš než jako soustavu planeta-měsíc.

Obě tělesa obíhají kolem společného těžiště jednou za 6,4 dne ve vzájemné vzdálenosti 19 640 km. Díky nevelkému rozdílu hmotností obou těles došlo k postupné úpravě dráhy a doby rotace obou těles do stavu, kdy k sobě přivracejí neustále stejnou polokouli. Doba oběhu Charona kolem Pluta je rovna době rotace Charona i Pluta. Pomyslně bychom mohli mezi Plutem a Charonem natáhnout drát. Jedná se o systém s vázanou rotací obou těles. Do stavu vázané rotace se tělesa dostala asi před osmi sty milionů let.

Poloměr Charona není dobře znám. Odhad JPL je 586 km s chybou +/-13, tedy víc než dvě procenta. Jeho hmotnost a hustota jsou také jen hrubě odhadovány.

Složení Charona je neznámé, ale jeho nízká hustota (kolem 2g/cm3) naznačuje, že by mohla být podobná Saturnovým ledovým měsícům (např. Rhei). Jeho povrch se zdá být pokryt ledem, což je velký, zajímavý rozdíl oproti Plutovi.

Byla vyslovena myšlenka, že Charon vznikl v důsledku obrovské srážky podobné té, která byla příčinou vzniku našeho Měsíce.

O existenci významnější atmosféry Charonu jsou vážné pochybnosti.



Zajímavost
V současné době se soudí, že Pluto a Charon jsou pozůstatkem tzv. planetesimál, tj. původních těles, ze kterých vznikaly jednotlivé planety. Pluto se nesrazil s žádným větším tělesem a dostal se na stabilnější dráhu, kde mohl přečkat až do současnosti. V minulosti byly publikovány studie, podle kterých byl Pluto satelitem Uranu a při "kosmickém biliáru", tedy při těsném setkání těles, došlo k vymrštění Pluta na samostatnou heliocentrickou dráhu. Někteří odborníci tvrdí, že Pluto s Charonem jsou největší představitelé těles transneptunského pásu, a tedy i vnitřní části Kuiperova disku. Pluto je dokonce menší než Neptunův měsíc Triton, který svou charakteristikou náleží do stejné třídy těles jako Pluto s Charonem. Posledně jmenovaná teorie se jeví jako nejpravděpodobnější. Většina satelitů planet na periferii sluneční soustavy byla planetami zachycena z heliocentrických drah. Podle všech dosavadních znalostí se Pluto řadí k ledovým objektům transneptunského pásu a vnitřní části Kuiperova oblaku. Jejich charakter odpovídá našim představám o planetesimálách. Není vyloučeno, že se jedná o zárodečné planetesimály - pozůstatky z ranného období formování planet. Planetesimály přečkaly éru "čištění" sluneční soustavy na drahách velmi vzdálených od Slunce. Oběžné doby Neptunu a Pluta jsou v rezonanci v poměru 3:2. Svého průvodce Charona mohl Pluto získat zachycením jiné planetesimály nebo i srážkou s jiným tělesem. Na základě výše uvedeného bychom mohli tvrdit, že sluneční soustava obsahuje jen 8 skutečných planet. V několika posledních týdnech roku 1998 se i na stránkách běžných deníků objevili zprávy o zpochybnění Pluta jakožto planety. Má být Pluto zařazen mezi planety či nikoliv? Podle čeho posuzovat příslušnost k dané skupině? Pravdou zůstává, že Pluto má svými pravděpodobnými fyzikálními charakteristikami (hmotností, velikostí i drahou) blíže k tělesům "transneptuniánského pásu" (tedy Kuiperova (Edgeworth-Kuiperova) pásu), než k planetám. Kam by bylo Pluto zařazeno, kdyby k jeho objevu došlo až v těchto letech? Těžko říci.

Zpět na Neptun Úvodní stránka