Uran
Vzdálenost od Slunce
maximální
3,004 miliardy km
minimální
2,735 miliardy km
střední 2,871 miliardy km
Průměr na rovníku 51 118 km
Průměr polární 49 946 km
Úniková rychlost 22,5 km/s
Střední oběžná rychlost 6,81 km/s
Doba oběhu 84,01 pozemských let
Doba rotace 17,9h
(17h 54m)
Povrchová teplota -210°C
Hmotnost 14,53násobek Země
Střední hustota 1,29 g/cm3
Excentricita dráhy 0,047
Sklon dráhy k rovníku 98°
Sklon dráhy k ekliptice 0,774°
Albedo (odrazivost) 0,45
Přitažlivost na rovníku 79% zemské



Uran je v pořadí sedmá planeta od Slunce a třetí největší (průměrem). Uran má větší průměr než Neptun, ale jeho hmotnost je oproti Neptunu menší.

Jeho průměr je přibližně 4krát větší a hmotnost 15krát větší, než má Země. Nachází se ve vzdálenosti 2,8 miliardy kilometrů od Slunce. Je menší a hustší než Jupiter a Saturn, je ale jako oni obklopen hustou atmosférou, tvořenou hlavně vodíkem a héliem.

Modrá barva Uranu je výsledkem pohlcování červeného světla metanem v hodní vrstvě atmosféry. Jsou tam možná barevná pásma jako na Jupiteru, ale ta jsou překryta metanovými vrstvami.

Uran je skutečný ledovec, jeho teplota klesá pod -200 stupňů Celsia.



Rotace
Uran Uran má však mezi všemi planetami zvláštní postavení, a to pro zcela neobvyklou polohu jeho osy.
Rotační osa Uranu svírá s normálou úhel 98 stupňů. Zjednodušeně se dá říci, že se Uran válí dopředu jako válec a jeho osa je namířena směrem na Slunce a smysl jeho rotace je opačný než u většiny planet (kromě Venuše). V důsledku velkého sklonu osy Uran natáčí ke Slunci severní pól, pak rovníkovou oblast, jižní pól, opět rovníkovou oblast a znovu severní pól. Slunce svítí na jeden z pólů Uranu nepřetržitě téměř polovinu oběžné doby planety, tj. 42 let. Pak se daný pól na stejnou dobu pohrouží do tmy. Následkem toho pozorujeme zvláštní typ atmosférického proudění. Tento objev znamená, že Neptunovy polární oblasti dostávají od Slunce mnohem více energie než jeho rovníkové pásmo. Přesto je ale Uran na rovníku mnohem teplejší než na pólech. Mechanismus, který to způsobuje, však není znám.



Řez
Uran Jádro planety, tvořené horninami a obklopené silným pláštěm z ledu, je kamenné s hmotností asi 1 - 2 hmotnosti Země. Panuje v něm teplota 10 000 K a tlak 5 . 1011 Pa. Jádro je obklopeno mocnou vrstvou (asi 8 000 km) ledového pláště složeného z amoniaku a methanu. Nad pláštěm je kůra obsahující vodík, helium, amoniak a methan v kapalném i plynném stavu. Průměrná hustota dosahuje pouhých 1 240 kg/m3.


Magnetické pole
Uran má magnetické pole, které je srovnatelné s magnetickým polem Saturnu. Jeho magnetické pole je zvláštní tím, že není centrováno ke středu planety (Magnetická osa Uranu má totiž k ose rotační sklon kolem 60°. To vytváří zvláštní efekty v magnetosféře.), ale je vychýleno směrem k ose otáčení. Je generováno pravděpodobně pohybem relativně mělkých vrstev.


Atmosféra na Uranu
Uranova atmosféra se skládá ze zhruba 83% vodíku, 15% hélia a 2% metanu.Je silná asi 1 000 km Tlak se mění plynule od 0,1 MPa ve svrchních částech atmosféry až na 1 GPa při povrchu. Atmosféra obsahuje jen nevýrazné detaily ve srovnání se složitými oblačnými systémy pozorovanými v atmosférách Jupiteru a Saturnu. Proudění v atmosféře dosahuje rychlosti až 500 km/h. Jako jiné plynné planety má i Uran pásma mraků, které se pohybují vysokou rychlostí. Ale tato mračna jsou extrémně jemná, viditelná jen díky radikálnímu zvětšení a zvýraznění snímků sondy Voyager 2. Nedávná pozorování pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu (HST) ukázala větší a výraznější pruhy. Budoucí pozorování HST ukáží jistě více aktivity. Uran již není tou sladkou nudnou planetou, kterou viděl Voyager 2! Už teď je jasné, že rozdíly v atmosféře jsou způsobovány sezónními vlivy Slunce, které je nyní nad nižšími Uranovými šířkami. V roce 2007 bude ovšem Slunce přímo nad Uranovým rovníkem.


Uranovy měsíce
Uran má 15 pojmenovaných měsíců a 5 nedávno objevených - ty ještě nedostaly oficiální jméno. Až se to uskuteční, bude planetou s největším počtem měsíců. Na rozdíl od ostatních těles Sluneční soustavy obdržely Uranovy satelity jména ze Shakespeara a Popea.
Můžeme je roztřídit do tří skupin: 11 velmi tmavých malých vnitřních měsíců, objevených Voyagerem 2, 5 velkých měsíců a nové měsíce objevené ve značné vzdálenosti od planety. Většina z nich má rovinu oběhu v rovině Uranova rovníku (a proto ve velkém úhlu k rovině ekliptiky); čtyři vnější měsíce mají oběžnou dráhu mnohem víc eliptickou.


Jméno Rok nalezení Vzdálenost (km) Oběžná doba (d) Průměr (km) Objevitel
Cordelia 1986 49 752 0,335 26 Voyager 2
Ophelia 1986 53 764 0,376 32 Voyager 2
Bianca 1986 59 165 0,435 44 Voyager 2
Cressida 1986 61 777 0,464 66 Voyager 2
Desdemona 1986 62 659 0,474 58 Voyager 2
Juliet 1986 64 358 0,493 84 Voyager 2
Portia 1986 66 097 0,513 110 Voyager 2
Rosalind 1986 69 927 0,558 58 Voyager 2
Belinda 1985 75 255 0,624 68 Voyager 2
Puck 1986 86 004 0,762 154 Voyager 2
Miranda 1948 129 800 1,413 480x468,4x465,8 G. Kuiper
Ariel 1851 191 200 2,520 1162,2x1155,8x1155,4 W. Lassell
Umbriel 1802 266 000 4,144 1 169,4 W. Lassell
Titania 1787 435 800 8,706 1 577,8 W. Herschel
Oberon 1787 582 600 13,463 1 522,8 W. Herschel
S 1997 U2 1997 5 600 000 400 160
S 1997 U1 1997 5 700 000 410 80


Miranda, nejmenší a nejbližší z Uranových větších měsíců, byla zřejmě rozpolcena obrovskou srážkou a znovu složena. Její povrch je změtí ostrohů, kráterů a kaňonů, některé z nich jsou desetkrát hlubší, než je Grand Canyon v Arizoně, třebaže má Miranda průměr pouze 500 km.

Oberon, nejvzdálenější měsíc, je pokryt řadou kráterů, z nichž některé vykazují živou sopečnou činnost.


Uranovy prstence
Kolem Uranu je 11 prstenců z tmavého prachu. Jsou složeny z poměrně velkých těles, dosahujících až 10 metrů v průměru, stejně jako z jemného prachu. Všechny jsou velmi slabé Byly objeveny při zákrytu hvězdy SAO 158687 planetou Uran dne 10.3.1977. Leží v rovině rovníku planety. Soustava deseti prstenců se nachází ve vzdálenosti od 42 000 km do 52 000 km od středu planety. Nejvýraznější je vnější prstenec, široký až 100. Nejjasnější z nich je znám jako prstenec Epsilon. Prstence Urana byly po Saturnových prvními, které byly objeveny. To mělo velký význam, protože od té doby víme, že prstence jsou společným znakem všech planet a nejsou ojedinělou zvláštností Saturna. Dlouhodobý výzkum pomocí Hubblova kosmického dalekohledu ukázal nejen velmi dynamické změny v atmosféře, ale také neobvyklou dynamiku prstenců. Na jejich pohyb mají vliv nepravidelnosti ve tvaru samotné plynné planety způsobené měsíci Uranu. Na změnách tvaru prstence se podílejí i měsíce.
Prstenec Vzdálenost od středu (km) Šířka prstence (km)
6 41 837 1,5
5 42 235 2
4 42 571 2,5
Alfa 44 718 4 - 10
Beta 45 661 5 - 11
Eta 47 176 1,6
Gamma 47 626 1 - 4
Delta 48 303 3 - 7
Lambda 50 024 2
Epsilon 51 149 20 - 96


Výzkum Uranu
Výzkum Uranu Uran, první planeta objevená v moderní době, byla poprvé spatřena Frederikem Williamem Herschelem během jeho systematického průzkumu oblohy za pomoci dalekohledu 13. března 1781. Uran byl jistě pozorován již mnohokrát předtím, ale byl zřejmě jednoduše ignorován jako hvězda - jeho první pozorování je písemně doloženo, když jej John Flamsteed katalogizoval jako 34. hvězdu souhvězdí Býka (34 Tauri). Herschel jej pojmenoval "Georgium Sidus" (Planeta Jiřího) na památku svého patrona, anglického krále Jiřího III. Ostatní planetě říkali "Herschel". Pojmenování "Uran" jako první navrhl Bode ve shodě s dalšími jmény planet pocházejícími z klasické mytologie. Toto označení se však začalo používat všeobecně až po roce 1850.


1690, 23.prosince J. Flamsteed pozoroval planetu Uran, ale považoval ji za stálici
1781, 13.března W.Herschel objevil těleso, které považoval za kometu
1781, květen J. de Sarton a A. Lexell dospěli k závěru, že Herschelem objevené těleso je sedmá planeta sluneční soustavy
1787, 11.ledna W.Herschel objevil měsíce Oberon a Titania
1851, 24.října W. Lassell objevil další dva měsíce Ariel a Umbriel
1933 R.Mecke zjistil metan v atmosféře Uranu
1948, 16.února G. P. Kuiper objevil pátý měsíc Miranda
1977, 10.března J. Elliot, T. Dunham a D. Mink zjistili z paluby letadla, že Uran má tmavé prstence
1982 pracovníci tří vědeckých týmů objevili astronomickou družicí IUE polární záře na Uranu. Tento objev považovali za nepřímý důkaz existence magnetického pole planety
1986, 24.ledna Voyager 2 se přiblížil na 81 000 km k Uranu. Sonda objevila magnetické pole planety, 10 nových měsíců a další prstence



Zpět na Saturn Úvodní stránka Vpřed na Neptun